Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ostaš

23. 9. 2013

 Nepřehlédnutelnou dominantou Policka je 700 metrů vysoká hora Ostaš, jedna z nejtypičtějších a nejlépe vyvinutých stolových (též tabulových hor) v Česku. Název hory je odvozen od svatého Eustacha – patrona lovců a pochází pravděpodobně z dávných dob – z dob, kdy byla okolní krajina pokryta hustým pohraničním hvozdem, do jehož nitra pronikali jen lovci, pro které se výrazný a svým vzhledem nezaměnitelný vrch stal důležitým orientačním bodem.

Jinak se lidé kopci spíše vyhýbali. Jen v časech válečných sem utíkali lidé z Police i z okolních obcí ve snaze nalézt ve skalách úkryt před drancujícími vojsky. Zlom přišel s počátky turistiky - především zásluhou polického knihkupce a velkého propagátora kraje Antonína Krtičky-Polického. Ostaš se stal vyhledávaným výletním cílem lidí z blízkého a širokého okolí a tak je tomu až do dnešních dob.

Tvar kopce je skutečně specifický, snadno identifikovatelný ze všech směrů a často i z velké vzdálenosti (např. z několika míst v severní části Orlických hor). Někdy bývá přirovnáván k sešlápnutému klobouku. Vrcholovou, mírně skloněnou plošinu lemují příkré srázy se skalními stěnami. Tvar hory je strukturního původu: Ostaš totiž tvoří mohutná vrstva mírně ukloněných pískovců, uložených na níže se nacházejících slínovcových vrstvách. Zdejší pískovce se utvářely v období středního turonu (jsou tedy stejné jako v Adršpašsko-Teplických skalách). V minulosti byla vrcholová plošina rozsáhlejší, její součástí byla i oblast dnešních Kočičích skal (též označovaných jako Dolní Labyrint). Tyto partie však oddělila ve třetihorách tektonická porucha, takzvaný Polický zlom, podél kterého tyto partie poklesly o zhruba 100 výškových metrů.

Stejně jako v pískovcích u Adršpachu i Teplic nad Metují, tak se i na Ostaši utvořilo skalní město, či spíše městečko. Ač malé, rozhodně stojí za návštěvu. Už jen proto, že si zde můžete všechny geologické a geomorfologické zvláštnosti prohlédnout v klidu a ne v pomalu se šinoucí frontě.

Území Ostaše bylo prohlášeno přírodní rezervací s cílem chránit především geologické a geomorfologické hodnoty území.

Vrcholovou část zpřístupňuje modře značená polookružní trasa. Vychází z osady Ostaš (ubytování, občerstvení, parkoviště), odkud táhle stoupá ke skalnímu útvaru Výří brána, u které začíná samotný okruh (držte se přikázaného směru).

Okolo útvaru zvaného Trosky vstupujeme do vlastního bludiště. Z úzké skalní rozsedliny stoupáme po schodech pak zase scházíme, doprava, doleva, a za chvíli jsme... Však uvidíte sami.

Z bludiště stoupáme do horních partii stolové hory. Odbočka nás dovede na vyhlídku na Medvědy. Stojí jich tu v půlkruhu celá rodinka. Při pohledu z jiného úhlu pak uvidíme v jedné z „medvědích“ skal Zbrojnoše, němého a nehybného strážce kraje. Dle pověsti jej nechal zkamenět sám velký Krakonoš.

O chvíli později nás na temnou minulost upomíná šklebící se Mohyla smrti. To se již blížíme k nejproslulejšímu skalnímu útvaru Ostaše – Čertovu autu – unikátně tvarované skále proděravělé mnoha skalními okny. Stačí jen nasednout a jet.

Ještě jedna skála nás čeká: Zrádce. Zasmušilá postava s vysokým čelem a dlouhým špičatým nosem. Skála opředená řadou pověstí. Má to být mlynář Holinka, kdysi bytem v nedalekém Hlavňově, který za husitských válek vyzradil Slezanům za vidinu tučné odměny místo úkrytu Polických měšťanů. Vojsko prolezlo Ostašské skály skrz na skrz, jen málo lidem se podařilo uniknout před krutou smrtí. Avšak ani mlynář nakonec trestu neušel. Slíbené odměny se nedočkal a místo toho jej Slezané připravili o hlavu.

A ještě nás čekají dvě vyhlídky. Krtičkova vyhlídka nabízející pohled především na Policko a o pár desítek metrů dále, na nejvyšším bodu Ostaše, Frýdlantská vyhlídka.

A proč Frýdlantská? Ne, nejmenuje se po Frýdlantu v Libereckém kraji, vzdáleném odsud nějakých 90 kilometrů, ani po Frýdlantu nad Ostravicí, ale po dnes polském městečku Mieroszów, kdysi pruském Friedlantu. Pod námi spatříme zalesněnou Hejdu, Teplice nad Metují, masiv Adršpašsko-Teplických skal, špičaté vrcholky Javořích a Kamenných hor, vpravo pak Pěkov a pásmo Broumovských stěn.

Od vyhlídky pokračujeme pohodlnou cestou k Výří bráně a nám již známou cestou sestoupíme zpět do osady Ostaš.

 

 „Ostaš (688 m.), hora 3 km. od města [= Police nad Metují] vzdálená (k severu), s jejíhož temene se pěkná vyhlídka na sever a severozápad otvírá. Jest to osamělá, hradům podobná, rozsáhlá skupina skal pískovcových, na náhorní rovině opukové. Poněvadž pak skoro uprostřed oblasti pískovcův Abrspašských a Polických stojí a nad ně výškou vyniká, poskytuje do nich dokonalejší pohled než kterákoliv okolní hora.“ 

Řivnáčův průvodce po království Českém


„Kolem nás nyní hluboké ticho, jen táhlý šumot z lesa pod námi sem zaznívá. Nebe jasno a vyzývá nás k rozhledu. A ten je odtud pěkný a daleký. Pohlížíme s výšiny skalní, na čele Ostaše, ku skalám sousední Hejdy, od níž nás dělí lesnatý úval při potoku, a pak zraky své otáčíme planinou Polickou s jejími vesnicemi, lány polními i lesíky na jih ku Hejšovině a Boru a k ostatním kopcům v Kladsku a na hranicích za Náchodem, za nimiž v dálce vystupuje modravá Silhouetta Králické Sněžky. K jihozápadu viděti spoustu vrchů a chlumů lesnatých i zdělaných ku Starkovu a Hronovu, za nimiž se otvírá pohled, ač ne dosti jasný, do kraje, k Josefovu a Hradci Králové. Na severozápad je vyhlídka omezena nedalekým pohořím u Teplic a Skal. Za ním v dáli mohutně se vypíná Sněžka s veškerým nejvyšším hřebenem Krkonošským. “

Alois Jirásek, Čechy. Hory Orlické, Stěny

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA