Jdi na obsah Jdi na menu
 


Černolické skály

Pár kilometrů od Prahy se nad obcí Černolice tyčí uskupení Černolických skal, populární cíl turistů (okolo skal prochází červeně značená brdská „hřebenovka“), ale i horolezců. Nejstarší písemná zmínka o lezeckých výstupech na místní skály pochází z roku 1905. Na popularitě pak zdejší horolezecké terény získaly po první světové válce.

Místním skalním útvarům se též přezdívá Čertovy skály. Původ skal i jejich názvu osvětluje pověst, v níž vystupují kohout, čert a dva svatí. Jak to tedy bylo?

 

Těmi světci byli sv. Ivan a sv. Kilián. Prvně jmenovaný poustevničil v jeskyni v místě dnešního kláštera ve sv. Janu pod Skalou, ten druhý zase působil v klášteře v Ostrově u Davle. Oba se znali a často se navzájem navštěvovali. Na jedné takové schůzce si sv. Ivan postěžoval, jaké má ve své jeskyni problémy s pekelníky.

Jednou, když byl Kilián u Ivana na návštěvě, prováděl satanáš znovu v jeskyni neplechu. Kilián se nabídl, že mu od pekelníka pomůže. Vzal veliký kříž a pustil se za čertem do jeskyně. Přístup však umožňoval jen jeden vstup – úzká průrva vylámaná ve skále. Nešlo to snadno, Kilián se musel plazit a ještě táhnout mohutný kříž, ale postupně se k čertovi centimetr po centimetru přibližoval. Pekelník už přestal dovádět a dostal strach. Jeho myšlenky se ubíraly jen jedním směrem – k možnostem útěku. Ale jediným východem to nešlo – tam byl světec s křížem a toho se čert jak známo bojí – nu, jako „čert kříže“. Posbíral všechny své síly,  odrazil se a proletěl stropem ven. Cesta to však nebyla nijak snadná, jeskyně se nacházela pod mnohametrovým mohutným skalním masivem. Unikl, ale byl samá modřina a boule. A tak slíbil Kiliánovi pomstu. Jeho výhrůžka se dochovala v úplném znění, dovolme si tedy citovat: „Toho nikdy nezapomenu a tvůj klášter, tu boudu na ostrově vytopím a všecek tento kámen, který hlavou svou vytlouci jsem musel, tobě na hlavu vmetám.“

Svatý Kilián se však nezalekl a s ledovým klidem odpověděl (opět doslovná citace): „Dokážeš-li to dřív než kohout zazpívá, smíš tak učiniti.“ I dal se nasupený čert pilně do práce. Byl však mazaný – nejprve prošel celou cestu a vykoupil všechny kohouty – i v Novém Dvoře (dnes část Černolic) se stavoval. Kohouta však žádného neměli. Dokončení úkolu již nebránilo nic v cestě. Stačila maličkost: přemístit skály a balvany na místo určení: nabral si jich tedy na svá pochroumaná záda notný kus a vydal se na cestu. Kudy? Lze předpokládat, že s takovým nákladem volil cestu co možná nejkratší: ze severu obešel Karlštejn, okolo Mořinky seběhl do Dobřichovic, přebrodil Berounku, vyšplhal se na hřeben Hřebenů, a přes Černolice zamířil ke Klínci, do údolí Bojovského potoka, vzhůru k vesnici Sloup a pak už jen honem dolů do Davle. Ale ouha! Na přehrazení vltavského údolí kameny nestačí.

A tak znovu na cestu! Tentokrát si čert naložil pořádně. Sotva se vleče. Cesta ubíhá pomalu, ale kilometry postupně ubíhají. Mořinka, Dobřichovice a namáhavý výstup vzhůru na hřeben. Tak to nejtěžší má čert za sebou. Čert se na pár vteřin zastavil na vrcholu, aby nabral sil. „To je ale pěkná vyhlídka,“ pomyslel si. „ Lesy kam oko dohlédne a u nohou mi leží chaloupky Černolic a Nového Dvora. Támhle cosi kuchtí, na hnojišti stojí kohout, kočka se vyhřívá na slunci… Moment! Kohout ?“ zarazí se čert. Ale v tom okamžiku se ozývá  kohoutí zakokrhání. Jedné stařence se totiž ten hromadný nákup kohoutů nějak nepozdával a tak toho svého před čertem na čas ukryla. Čert vzteky mrštil svůj těžký náklad po chaloupce té „proradné babizny“, jak si ve vzteku ulevil, a byl tentam. Ani si nevšiml, že se netrefil. Skály se zarazily do země těsně nad posledními domky vesnice.

 

Další z pověstí ve skalách pro změnu spatřuje ruiny nepovedeného čertova hradu.

 

Ale zpět k faktům: Černolické skály jsou tvořeny tvrdými řevnickými křemenci ordovického stáří, které byly příčnými tektonickými liniemi rozčleněny do několika skalních útvarů. Významnějších skal je pět: Kulička, Malá skála, Dvojitá věž, Střední věž a Severovýchodní věž. K jihovýchodu spadají skály příkrými, údajně až 20 metrů vysokými, skalními stěnami.

Horolezci na skály lezou od jejich paty některou z lezeckých cest malé až střední obtížnosti, my se však na ně můžeme relativně pohodlně dostat pěšinou vedoucí po vrcholu skalního hřbetu. Z červeně značené turistické trasy nás na pěšinu nasměruje šipka.

Z vrcholu skal je vyhlídka především východním směrem na zvlněnou krajinu Povltaví.

Tip: V okolí obce nalezneme ještě několik dalších, velikostí však již menších skal. Cca 0,5 km severozápadním směrem se v lese nachází hřbet několika skalek s bývalou legionářskou mohylou. Vydáme-li se opačným směrem, dojdeme  k údolí Všenorského potoka. Také nad ním se tyčí několik skal - z některých je vyhlídka zpátky na Černolické skály. V lesích směrem na Všenory se nachází starý lom s částečnou vyhlídkou na údolí Berounky a daleko není ani na skalní vyhlídku na Hviždinci.

 

Přístup: skály se nachází na kraji obce Černolice. Autobusem nejsnáze do zastávky Černolice, Nový Dvůr (skály jsou odtud na dohled), vlakem do Všenor a pěšky vzhůru do kopce (3 km).

Mapa

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA