Černolické skály
Pár kilometrů od Prahy se nad obcí Černolice tyčí uskupení Černolických skal, populární cíl turistů (okolo skal prochází červeně značená brdská „hřebenovka“), ale i horolezců. Nejstarší písemná zmínka o lezeckých výstupech na místní skály pochází z roku 1905. Na popularitě pak zdejší horolezecké terény získaly po první světové válce.
Místním skalním útvarům se též přezdívá Čertovy skály. Původ skal i jejich názvu osvětluje pověst, v níž vystupují kohout, čert a dva svatí. Jak to tedy bylo?
Těmi světci byli sv. Ivan a sv. Kilián. Prvně jmenovaný poustevničil v jeskyni v místě dnešního kláštera ve sv. Janu pod Skalou, ten druhý zase působil v klášteře v Ostrově u Davle. Oba se znali a často se navzájem navštěvovali. Na jedné takové schůzce si sv. Ivan postěžoval, jaké má ve své jeskyni problémy s pekelníky.
Jednou, když byl Kilián u Ivana na návštěvě, prováděl satanáš znovu v jeskyni neplechu. Kilián se nabídl, že mu od pekelníka pomůže. Vzal veliký kříž a pustil se za čertem do jeskyně. Přístup však umožňoval jen jeden vstup – úzká průrva vylámaná ve skále. Nešlo to snadno, Kilián se musel plazit a ještě táhnout mohutný kříž, ale postupně se k čertovi centimetr po centimetru přibližoval. Pekelník už přestal dovádět a dostal strach. Jeho myšlenky se ubíraly jen jedním směrem – k možnostem útěku. Ale jediným východem to nešlo – tam byl světec s křížem a toho se čert jak známo bojí – nu, jako „čert kříže“. Posbíral všechny své síly, odrazil se a proletěl stropem ven. Cesta to však nebyla nijak snadná, jeskyně se nacházela pod mnohametrovým mohutným skalním masivem. Unikl, ale byl samá modřina a boule. A tak slíbil Kiliánovi pomstu. Jeho výhrůžka se dochovala v úplném znění, dovolme si tedy citovat: „Toho nikdy nezapomenu a tvůj klášter, tu boudu na ostrově vytopím a všecek tento kámen, který hlavou svou vytlouci jsem musel, tobě na hlavu vmetám.“
Svatý Kilián se však nezalekl a s ledovým klidem odpověděl (opět doslovná citace): „Dokážeš-li to dřív než kohout zazpívá, smíš tak učiniti.“ I dal se nasupený čert pilně do práce. Byl však mazaný – nejprve prošel celou cestu a vykoupil všechny kohouty – i v Novém Dvoře (dnes část Černolic) se stavoval. Kohouta však žádného neměli. Dokončení úkolu již nebránilo nic v cestě. Stačila maličkost: přemístit skály a balvany na místo určení: nabral si jich tedy na svá pochroumaná záda notný kus a vydal se na cestu. Kudy? Lze předpokládat, že s takovým nákladem volil cestu co možná nejkratší: ze severu obešel Karlštejn, okolo Mořinky seběhl do Dobřichovic, přebrodil Berounku, vyšplhal se na hřeben Hřebenů, a přes Černolice zamířil ke Klínci, do údolí Bojovského potoka, vzhůru k vesnici Sloup a pak už jen honem dolů do Davle. Ale ouha! Na přehrazení vltavského údolí kameny nestačí.
A tak znovu na cestu! Tentokrát si čert naložil pořádně. Sotva se vleče. Cesta ubíhá pomalu, ale kilometry postupně ubíhají. Mořinka, Dobřichovice a namáhavý výstup vzhůru na hřeben. Tak to nejtěžší má čert za sebou. Čert se na pár vteřin zastavil na vrcholu, aby nabral sil. „To je ale pěkná vyhlídka,“ pomyslel si. „ Lesy kam oko dohlédne a u nohou mi leží chaloupky Černolic a Nového Dvora. Támhle cosi kuchtí, na hnojišti stojí kohout, kočka se vyhřívá na slunci… Moment! Kohout ?“ zarazí se čert. Ale v tom okamžiku se ozývá kohoutí zakokrhání. Jedné stařence se totiž ten hromadný nákup kohoutů nějak nepozdával a tak toho svého před čertem na čas ukryla. Čert vzteky mrštil svůj těžký náklad po chaloupce té „proradné babizny“, jak si ve vzteku ulevil, a byl tentam. Ani si nevšiml, že se netrefil. Skály se zarazily do země těsně nad posledními domky vesnice.
Další z pověstí ve skalách pro změnu spatřuje ruiny nepovedeného čertova hradu.
Ale zpět k faktům: Černolické skály jsou tvořeny tvrdými řevnickými křemenci ordovického stáří, které byly příčnými tektonickými liniemi rozčleněny do několika skalních útvarů. Významnějších skal je pět: Kulička, Malá skála, Dvojitá věž, Střední věž a Severovýchodní věž. K jihovýchodu spadají skály příkrými, údajně až 20 metrů vysokými, skalními stěnami.
Horolezci na skály lezou od jejich paty některou z lezeckých cest malé až střední obtížnosti, my se však na ně můžeme relativně pohodlně dostat pěšinou vedoucí po vrcholu skalního hřbetu. Z červeně značené turistické trasy nás na pěšinu nasměruje šipka.
Z vrcholu skal je vyhlídka především východním směrem na zvlněnou krajinu Povltaví.
Tip: V okolí obce nalezneme ještě několik dalších, velikostí však již menších skal. Cca 0,5 km severozápadním směrem se v lese nachází hřbet několika skalek s bývalou legionářskou mohylou. Vydáme-li se opačným směrem, dojdeme k údolí Všenorského potoka. Také nad ním se tyčí několik skal - z některých je vyhlídka zpátky na Černolické skály. V lesích směrem na Všenory se nachází starý lom s částečnou vyhlídkou na údolí Berounky a daleko není ani na skalní vyhlídku na Hviždinci.
Přístup: skály se nachází na kraji obce Černolice. Autobusem nejsnáze do zastávky Černolice, Nový Dvůr (skály jsou odtud na dohled), vlakem do Všenor a pěšky vzhůru do kopce (3 km).
