Jdi na obsah Jdi na menu
 


Výrov

Necelý kilometr vzdušnou čarou a údolí řeky Metuje odděluje dva nápadné opukové ostrohy. Prvního, obtékaného ze tří stran řekou Metují, bylo v prvních letech 16. století využito ke zbudování Nového Města nad Metují, zatímco na druhém, zdvihajícím se nad soutokem Metuje a Bohdašínského potoka, nalezneme pozůstatky hradu Výrova. Jeho historie je starší než historie samotného Nového Města. V době založení města již byl hrad uváděn jako pustý.

Okolnosti vzniku hradu jsou, jak už tomu mnohdy bývá, zahaleny rouškou tajemství. Dle archeologických nálezů lze jeho založení předpokládat pravděpodobně na konci 14. či na počátku 15. století. A neznáme ani jeho název – jméno Výrov je mnohem mladší. Poprvé se s ním setkáváme až v 18. století a snad za něj vděčíme výří rodince, která si zbudovala hnízdo v hradních rozvalinách.

 

K roku 1527 je Výrov v listinných pramenech uváděn pod názvem Staré Hrady. V té době však již byl několik desítek let v rozvalinách a lze předpokládat, že původní název hradu byl jiný.

 

A účel hradu? Ani tady nevíme nic určitého. Z jeho dispozic lze usuzovat, že šlo o nevelký hrádek určený spíše k obraně než k obývání. Někteří historici usuzují na vztah hradu k nedalekému Krčínu, další hypotézy předpokládají existenci malého panství, zahrnujícího několik podhorských vesnic (Bradla, Blažkov, Jestřebí a dnes již zaniklý Žďár).

 

Ať už hrad sloužil čemukoliv, zdá se, že svou funkci plnil jen velmi krátce. Zánik hradu opět není podložen žádnými písemnými prameny, silné podezření však padá na neklidné období husitských válek. Po vzniku Nového Města je v roce 1503 uváděn už jako pustý. Podle některých teorií možná ani nebyl zcela stavebně dokončen.

 

Takže si to shrňme: nevíme kdy hrad vznikl, kdo jej dal postavit, čemu sloužil, jak se jmenoval, kdo jej vlastnil, kdy zanikl a ani proč zanikl.

 

Tušíme tedy alespoň to, jak hrad vypadal? Na tuto otázku nám dávají dochované terénní pozůstatky částečnou odpověď.

 

Prudké a skalnaté svahy spadající do údolí Metuje a Bohdašínského potoka zajišťovaly hradu na jižní a západní straně dobrou ochranu.  Zbývalo tak již jen zajistit obranu na východní straně. A stavitelé si na jejím řešení dali záležet. Prostor hradu oddělili od okolního terénu ve skále vytesaným příkopem, 8 metrů širokým a až 9 metrů hlubokým. Po jeho zdolání by na případné útočníky čekala asi 5 metrů vysoká mohutná štítová zeď, na níž spočívala hlavní váha obrany hradu. V dobách míru byla cesta do hradu samozřejmě snazší – po padacím mostě vedoucím do za baštovitým výběžkem skryté vstupní brány. Samotný hrad pak byl poměrně prostý. Zachovaly se kamenné základy jednoho volně stojícího věžovitého paláce. Jeho vrchní část byla patrně roubená či hrázděná – svědčí o tom kapsy v dochované podezdívce. Stopy po dalších stavbách na hradě nevidíme. Buď zde žádné další nebyly, nebo šlo o primitivní dřevěná stavení.

 

Podle pověstí na hradě sídlila zlá a panovačná Gertruda, škodící v širokém okolí. Nevybouřený vztek si pak ještě vybíjela na divokých projížďkách na koni. Při jedné z nich se kůň splašil a Gertuda se (k úlevě obyvatel z širokého okolí) spolu s ním utopila v jednom z divokých vírů na Metuji. Dodnes se tomu místu říká Gertrudin vír (nalezneme jej zhruba v polovině cesty z Nového Města nad Metují do Pekla). Dle pověstí je navíc na hradě či v jeho okolí ukryto několik pokladů. Některé jsou hlídány ďáblem v podobě černého psa, další poklad, který se má nacházet v chodbách pod původní kaplí, střeží pro změnu drak. Třeba na těch povídačkách přece jen něco je: v roce 1997 se nedaleko hradu podařilo objevit několik stříbrných mincí z doby Jana Lucemburského a Karla IV.

 

Výrov ale neinspiroval jen lidové pohádkáře. Alois Jirásek sem zasadil část děje nedokončeného historického románu Husitský král, mapujícího éru Jiřího z Poděbrad.

 

Na jedné z okrajových opukových skal byla v osmdesátých letech zbudována Juránkova vyhlídka, skýtající pěkný výhled na historické centrum Nového Města nad Metují, za dobrého počasí však spatříme i Zvičinu (vlevo), či hřebeny Krkonoš.

 

V sousedství staré vozové cesty stojí kaple Čtrnácti svatých pomocníků (skupina svatých, o nichž se lidé domnívali, že jejich přímluva byla mimořádně účinná). Doba jejího vzniku není známa, údajně ji však dal postavit panský hejtman Matěj Göstl. Před zřícením kapli zachránila oprava v roce 1938, další větší renovace proběhla v roce 2002.

 

 

Přístup:

z rozcestí turistických tras u Sepského mostu vede ke hradu odbočka červeně značené turistické trasy vzhůru do kopce (poměrně strmý výstup - převýšení 40 metrů). Za nepříznivého počasí může být cesta obtížně schůdná.

Alternativní přístup po polní cestě odbočující ze silnice Nové Město - Slavoňov.

 

 

Turistické možnosti:

rozcestí turistických tras se nachází pár set metrů pod hradem u Sepského mostu:

 

a) pěší turistické trasy

červená+žlutá: Nové Město n. Met, Husovo náměstí (0,5 km) - Nové Město n.Met, Rychta (aut. nádraží) 1,5 km

žlutá: Klopotovské údolí (1,5 km) - Slavoňov (4 km)

červená: Husí krk (2 km) - Zákraví, přehrada (3 km) - Zákraví (4 km) - Ohnišov (6 km) - Deštné v Orlických horách, chata Panorama (19 km)

cyklotrasy ani lyžařské trasy místem neprochází

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA