Orlické hory, Adršpach, Broumovsko

Posledním (nebo chcete-li prvním) výrazným vrcholem Orlických hor je 991,5 metru vysoký Anenský vrch, známý též někdy jako Arnoštka.

Na nejstarších mapách nalezneme vrchol pod německým názvem Hocheckicht. Dnešní název Anenský vrch vznikl pravděpodobně až po založení kaple sv. Anny na vrcholu kopce. Jako St. Anna je kopec vyznačen i na mapě 1. vojenského mapování, známého též jako Josefského (ačkoliv mapování nařídila již Marie Terezie, za Josefa II. bylo dílo dokončeno), které proběhlo ve 2. polovině 18. století (Čechy mapovány v letech 1763 - 1767, v 80. letech musela být některá území zmapována znovu). Od roku 1856 se pak setkáváme s názvem Ernestinenberg, česky Arnoštka. Jeho původ můžeme hledat v tehdejší zálibě šlechticů pojmenovávat místa po svých manželkách, dcerách, matkách, tetičkách a dalších příbuzných ženského rodu. V tomto případě po Ernestině von Nostitz-Rieneck, rozené Valdštejn-Wartenberk, manželce majitele panství Josefa hraběte Nostitz. Ta se zasloužila o přestavbu zdejší kaple a za to byl na její počest kopec přejmenován (o kapli si řekneme víc o pár řádek níže).

Z přírodního hlediska Anenský vrch není příliš zajímavý. A to jak po stránce přírody neživé (je podobně jako většina pohoří tvořen převážně krystalinickými horninami jádra orlicko-kladské klenby (zde konkrétně migmatity a ortoruly), tak po stránce botanické (svahy pokrývají převážně smrkové porosty s tomu odpovídajícím chudým bylinným patrem. Zaujme snad jen po stránce geomorfologické: nepravidelným tvarem způsobeným několika rozsochami a též malou vrcholovou plošinou, jež představuje zbytek vyzdviženého zarovnaného povrchu třetihorního stáří. Mnohem zajímavější je Anenský vrch po stránce historické a turistické.

Když navštívíme vrchol dnes, jen stěží poznáme, že se zde od poloviny 18. století postupně utvářelo věhlasné poutní místo. Jeho zárodkem byla dřevěná kaplička zbudovaná nejspíše roku 1766 (dle některých pramenů až o rok později) zásluhou hajného Johana Kastnera z Horní Rokytnice. Pověst praví, že se hajný jednou při obhlídce lese opozdil natolik, že když došel na Anenský vrch, byla již tma. Rozhodl se, že nebude riskovat cestu temným lesem k hájovně a raději v lese přenocuje. Vyhlédl si suché a chráněné místo pod jedním z keřů a ulehl ke spánku. Již na něj šly dřímoty, když v tom: tři lidské hlasy. Pytláci! Nic netuše, usadili se jen pár metrů od ležícího hajného. Rozdělali oheň a dali se do opékání ulovené kořisti. Vedli družný hovor, až nakonec sklouzla řeč k hajnému Kastnerovi. Svou mimořádnou ostražitostí a urputností v boji proti pytlákům jim pil krev. Ujednali si, že nazítří vyloupí hornorokytnickou myslivnu a zabijí hajného i jeho ženu. Jen co výtečníky přemohl hluboký spánek, vstal hajný opatrně ze svého úkrytu, sebral výtečníkům zbraně a utíkal přivolat pomoc. Skupina statných mužů z okolních vesnic se ještě v noci vydala dle pokynů na Anenský vrch, kde zajala překvapené pytláky a odvedla je k soudu. Hajný Kastner pak dal z vděčnosti za záchranu života postavit na místě incidentu malou kapličku, zasvěcenou sv. Anně, patronce Orlických hor.

výhled z rozhledny k Orlickému Záhoří, v pozadí Stolové hory:

Dle jiné verze pověsti nebyl hajný Kastner z Horní Rokytnice, ale z Hadince, a žil někdy před rokem 1700. Z úkrytu slyšel spílání na svou osobu a jeden z pytláků pronesl: „kdybychom tu tak toho proklatce potkali, to bychom ho hodili do ohně, až by zčernal.“ Hajný slíbil, že když přečká tuhle noc, postaví na památku kapli. Když nad ránem pytláci usnuli, sebral jim zbraně... a dál už to znáte.

Ale třeba tomu bylo úplně jinak. Ve své době bylo zvykem umisťovat na vrcholy významných hor křesťanské stavby, ať už kostel, kapličku, dřevěný kříž, či jen svatý obrázek zavěšený na stromě. A Anenský vrch nepochybně definici významného vrcholu splňuje (má nápadný, zdaleka rozeznatelný tvar, byl nejvyšším vcholem Rokytnického panství, navíc v té době zažívaly okamžiky své největší slávy poutě do ani ne 3 kilometry vzdáleného Neratova). Jisté ale je, že kaplička těžce odolávala náročným klimatickým podmínkám. Roku 1820 dala hraběnka Johanna von Nostitz-Rieneck provést rekonstrukci kaple. Avšak již roku 1856 byla kaple opět přestavěna. A to zásluhou další příslušnice šlechtického rodu Nosticů, Ernestiny von Nostitz-Rieneck. Poutní místo doplnil ještě kamenný kříž (roku 1858 jej darovali Franz a Marianna Kubitschkovi z Neratova číslo 27) a sloup se sochou Panny Marie (z doby okolo roku 1870). Později byla kaple obložena litinovými pláty, mírnícími dopady rozmarů počasí na životnost stavby. Poutní místo bylo hojně navštěvovaným cílem až do poloviny 30. let 20. století. Tehdy bylo rozhodnuto o výstavbě pohraničního opevnění na hřebeni Orlických hor a pro stavbu byl zabrán i vrchol Anenského vrchu. Místní lidé kapli rozebrali a znovu postavili v sousedství osady Hadinec (cca 2 km jihovýchodně) (dle kroniky Neratova se tak stalo v zimě 1935/1936), kříž a socha byly přeneseny do Neratova.

ROZHLEDNY ANENSKÉHO VRCHU

Anenský vrch lákal také dalekými výhledy, které však okolní les příliš neumožňoval. První výletníci se tak museli spokojit s výhledy z lesních pasek na svazích, které se občas objevovaly a opět rychle zarůstaly. Poté, co byla vymýcena vrcholová plošina v okolí stále hojněji navštěvované kaple, scházelo k uspokojivému výhledu jen vystoupat o pár výškových metrů.

Alois Jirásek popisuje, jaký výhled se mu naskytl z místnosti ve věži kapličky:

 Z Banvaltu podnikneme pobočnou vycházku na temeno horské ku kapličce sv. Anny, prve již jmenované. Kráčíme přímo ze vsi do stráně mezi domky a chalupami až po les různo roztrousenými, pak ve stínu lesním stoupáme strmou stezkou, až za dobré tři čtvrti hodiny staneme na hřebeni horském, na temeni širokém a volném, 994 metry vysoko. Bylo jako všecken hřeben Orlický ještě do nedávna pokryto hustým lesem. Nyní je vymýtěno.

V lesní té samotě stojí opuštěná kaplička. Málo kdy se tu kdo u ní zastaví, ač místo její je utěšené, výhledu rozkošného. Stojí tu od konce minulého století a pověsť lidu vypravuje, že vystavěna z vděčnosti od jakéhosi hajného, jenž způsobem zázračným ušel v těchto místech rukám loupežnickým. Původně byla dřevěná, až počátkem tohoto století pořízena hlavně nákladem Rokytnické vrchnosti od kamene, s dřevěným krytem a věžičkou.

Vystoupíme po schodech do hořejšího ponebí, kdež staneme plni překvapení a úžasu. Toho rozhledu. Toho obrazu k nepopsání! Tu pod námi spousta lesů k údolí Orlickému se svažujících, za ním vrchy a hory Bystřické a tam k jihovýchodu zase obrovská modravá silhouetta Králické Sněžky a jejích mohutných druhů v pásmu jako jednotlivém. A nyní na západ do vnitra naší vlasti zrak obracíme. Nový, rozsáhlejší, obrovský obraz, pln rozmanitosti! Pod námi zase spousty lesů na západním svahu a na podhůří v toninách zeleni nejrozmanitějších, dále pak už širý kraj, šachovnice polí, lesíků, hájů, blýsknavých vod, bílých vesnic, městeček a měst. Tam Rychnov, tam Solnice a tam k jihozápadu, hle, Pardubice a mohutné někdy sídlo pana Viléma z Pernštejna slavné paměti, Hora Kunětická!

Alois Jirásek: Hory Orlické, Stěny (5. díl edice Čechy vydávané Ottovým nakladatelstvím)

Běžní návštěvníci však tehdy takovou možnost výhledu pravděpodobně neměli. Vše se změnilo až na počátku 20. století, kdy v sousedství kaple vyrostla rozhledna. Tedy rozhledna... Čtyři trámy, nesoucí ve zhruba osmimetrové výšce vyhlídkovou plošinu, přístupnou po příkrém žebříku. Pod plošinou pak byla umístěna prostá bouda, sloužící k nouzovému úkrytu. Ocenili jí zejména v zimě lyžaři. Na chatrnou vyhlídkovou plošinu se směstnali sotva čtyři lidé, výhleduchtivým návštěvníkům to však nijak nevadilo. Stěžovali si na jinou věc - na blízkou kapli bránící výhledu. Rozhledna neměla, jak už to u staveb tohoto typu bývá, dlouhého trvání. V roce 1917 je uváděna jako značně zchátralá a výstup na ní se důrazně nedoporučuje.

Ve 20. či 30. letech vyrostla na Anenském vrchu vysoká dřevěná věž, sloužící - neoficiálně - též jako rozhledna. I ona však později zanikla (snad byla také zlikvidována v souvislosti se stavbou opevnění, možná se rozpadla neudržovaná za války).

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Pohled k Suchému vrchu (vlevo) a Bukové hoře (vpravo):

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Po 2. světové válce již byl vrchol opět bez rozhledny. Zejména po imisní kalamitě, jež zdecimovala hřebenové lesy, posloužily jako dobré vyhlídkové body střechy dvou dělostřeleckých srubů. Jak se lesy zotavovaly, začaly být možnosti výhledu horší a horší. A tak se Anenský vrch konečně dočkal pořádné rozhledny. Budována byla v rychlém tempu od července do října 2010. A na státní svátek, ve čtvrtek 28. října, proběhlo slavnostní otevření. Téměř 17 metrů vysoká rozhledna je převážně ze dřeva: nosné sloupy z modřínu, podlahy z dubu, výplně zábradlí z borového dřeva; zbytek je železný (středový sloup, schodiště a zábradlí).

Na vyhlídkovou plošinu, umístěnou ve výšce 12 metrů, musíme vystoupat pětašedesát schodů po točitém schodišti. Odměnou je nám kruhový rozhled: hlavní hřeben Orlických hor, údolí Divoké Orlice, Bystřické a Stolové hory, Javoří hory, Králický Sněžník, Suchý vrch, zvlněná krajina Rychnovska, úrodné Polabí s památnou Kunětickou horou a za dobrého počasí i majestátné Krkonoše. Vstup na rozhlednu je volný, přístupná je celoročně. Pouze za nepříznivého počasí bychom měli výstup zvážit.

POHRANIČNÍ OPEVNĚNÍ V PROSTORU ANENSKÉHO VRCHU

Již jsme si řekli, že tradice poutního místa byla ukončena stavbou opevnění. Na vrcholové plošině Anenského vrchu vznikly dva objekty: pěchotní sruby R-S 84 Arnošt a R-S 85 Anna. Oba jsou součástí stavebního podúseku 4/X. Říčky, jehož výstavbou byla pověřena pražská firma ing. Josef Hons.

Srub R-S 84 o kubatuře 410 metrů krychlových byl vybetonován ve dnech 20. - 23. října 1937 ve 2. třídě odolnosti „Arab“ a jeho osádku mělo tvořit 19 mužů. Srub R-S 85 o kubatuře 867 metrů krychlových byl vybetonován ve dnech 14. - 19. října v 1. třídě odolnosti „Říman“ a jeho osádku mělo tvořit 23 mužů. Oba objekty byly v 50. letech poškozeny vytržením pancéřových zvonů.

Těsně pod hřebenem pak probíhá i linie lehkého opevnění (tzv. řopíků). S historií a funkcí pohraničního opevnění návštěvníky seznamuje naučná stezka "Po stopách opevnění Rokytnicka", vedoucí z parkoviště na Panském Poli (Haničce) právě na vrchol Anenského vrchu.

JIRÁSKOVA CESTA

Okolo Anenského vrchu prochází turistická magistrála Orlických hor, Jiráskova horská cesta. Původně však nevedla z Anenského vrchu na Haničku jako dnes, ale opouštěla hlavní hřeben a směřovala přes Hadinec (Ottendorf), kde byla v Kastnerově hostinci po dlouhém „žíznivém“ úseku možnost občerstvení (poslední občerstvovnou byla Masarykova chata na Šerlichu, resp. před jejím vybudováním Rübatschův hostinec na Vrchmezí), a dále přes Vrchní Orlici do Bartošovic a k Zemské bráně, odkud pokračovala již opět ve stopě dnešní trasy.

Turistické možnosti

a) pěší turistické trasy

červená (Jiráskova horská cesta) Anenský vrch, sedlo (0,5 km) - Hanička, pevnost, odb. (2,5 km) – U Černodolské rezervace (3 km) - Hanička, parkoviště (BUS)(4 km) – Pašerácká lávka (12 km) - Zemská brána (13,5 km) – České Petrovice (18 km) - ....

zelená Pod Anenským vrchem (0,5 km) – Horní Rokytnice (4 km) – rozc. s modrou (4,5 km)

modrá U Anenského vrchu (0,5 km) - Říčky, Alma (3,5 km) - Říčky, křižovatka (4,5 km) - Julinčino údolí sev. konec (6 km) - Hamernice (10 km)  - Pěčín, u mostu (14,5 km) – Slatina nad Zdobnicí, žst (18,5 km) - Peklo nad Zdobnicí (25 km) – Vamberk, nám (27 km) – Doudleby nad Orlicí (30,5 km)

 červená (Jiráskova horská cesta) U Anenského vrchu (0,5 km) - Mezivrší (2,5 km) - Pod Komářím vrchem (3 km) - Pěticestí (5,5 km) - Kunštátská kaple (6 km) - Pod Homolí (9,5 km) - Pod Jelenkou (12,5 km) - Velká Deštná (14 km) - Šerlich (17 km) - Vrchmezí (22 km) - Olešnice v Orlických horách (27 km) - Peklo (41 km)