Jdi na obsah Jdi na menu
 


Velká Deštná

 Spisovateli Aloisu Jiráskovi nejspíš jakási vyšší moc nechtěla dopřát možnost výhledů z Velké Deštné. V díle Hory Orlické, Stěny (5. díl Ottovy edice Čechy), vypráví, že se vrchol pokusil zdolat dvakrát. První pokus přerušila bouře, o druhém pak píše: „Nic nedbali jsme sálavého vedra i namáhavého stoupání do strmé stráně „Deštenského kopce,“ jak český lid v nedalekém sousedství říká. Než dole na úpatí ve vsi Deštné nám oznámili, že by cesta naše marna byla, poněvadž bouře nedávno před tím vyvrátila dřevěnou tribunu na temeni Deštné. Bez ní pak že žádného výhledu není pro les temeno hustě kryjící. Tak bylo se nám spokojiti rozhledem menším, pro nějž jsme se vydali přece na Deštnou, na velkou mýtinu pod jejím temenem uprostřed lesa“.

 

Velká Deštná (dříve nazývaná Sedmihradskou horou, německy Gross Koppe či Deschnayer Koppe) je se svými 1115 metry nejvyšším vrcholem Orlických hor. Geologicky se jedná o strukturní plochý hřbet tvořený komplexem krystalických břidlic, převážně ortorul. Ploché temeno je pozůstatkem vyzdviženého třetihorního povrchu. Mělkým sedlem je oddělena sousední Malá Deštná (1 090 metrů, dříve nazývaná též jako Hora Doupnitá), za zmínku stojí i jižní rozsocha Deštné – Maruša s Marušiným kamenem. Vrchol Velké Deštné býval vždy pokryt hustým lesem. S počátky turistiky však rostl počet návštěvníků vrcholu.  Nejspíše proto zde již koncem 19. století stála jakási dřevěná výšková konstrukce neznámého vzhledu. Před druhou světovou válkou je na vrcholu doložena vysoká dřevěná měřičská věž, díky klimatickým podmínkám však musela být často obměňována. Poslední z věží byla stržena nejspíše koncem 70. let a již nebyla obnovena.

Brzy ostatně nebyl k existenci vyhlídkové věže důvod – s léty osmdesátými přišla kůrovcová kalamita a následné odlesnění vrcholových partií. Výhledu tak bylo z Velké Deštné i z velké části hlavního hřebene až až. Roku 1992 zbudovali na vrcholu pionýři (mající základnu v nedalekém Kamenci) primitivní, tvořenou čtyřmi otesanými kmeny spojenými do tvaru pyramidy. Pojmenovali ji Štefanovou vyhlídkou u příležitosti šedesatých narozenin místního hajného a bývalého člena horské služby Štefana Matijíka (Matějky?). Věž se stala nejmenší rozhlednou Orlických hor (dala-li se vůbec rozhlednou nazývat) – vyhlídková plošina byla umístěna 5 metrů nad zemským povrchem.

Roku 2004(3) nahradila ztrouchnivělou konstrukci stavba nová, také dřevěná a jen o pár metrů vyšší. Ani ta však nedokázala odolávat drsnému horskému klimatu příliš dlouho a v roce 2010 musela být pro špatný technický stav stržena. Velká Deštná je tak po letech opět bez rozhledny. O výhledy však nepřijdeme – v bezprostředním okolí vrcholu je několik míst skýtajících úchvatné výhled daleko do kraje. Uvidíme Rychnovsko, Bystřické hory, Králický Sněžník a na něj navazující pás pohoří (Rychlebské, Zlaté, Soví hory), Stolové hory (Góry Stolowe) se skalnatou Hejšovinou a v dáli Krkonoše.

Na rozcestí cest nedaleko vrcholu nalezneme kiosek horské služby, nabízející o víkendech (v sezónně i nepravidelně v pracovní dny) základní občerstvení, celoročně pak úkryt před špatným počasím.

A nebyli bychom snad ani v Orlických horách, kdyby nestál poblíž vrcholu nějaký objekt pohraničního opevnění. Při cestě obcházející vrchol nalezneme řopík vz. 37. Stojí zde víceméně osamoceně – práce na následujícím úseku nestihly být před podpisem Mnichovské dohody zahájeny.

Nedaleko vrcholu prochází červeně značená Jiráskova horská cesta. U kiosku se z ní odděluje zelená značka mířící na vrchol a dále do Luisina Údolí.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA