O Krakonošově kopci (Batňovice, Malé Svatoňovice)
Mezi Batňovicemi a Malými Svatoňovicemi se rozkládá podlouhlý nevysoký vrch. Dnes se úředně jmenuje Čertův kopec a odborníci jeho nadmořskou výšku změřili na 410 metrů. Místní mu však po mnoho a mnoho let neřekli jinak než Krakonošův vrch. Inu, to bylo tak: Jeden mlynářský tovaryš ze Svatoňovic se rozhodl vypravit se do světa na zkušenou. Vydal se po jemu známé cestě mířící k Červenému Kostelci, a pak že se uvidí. Byl již za Rtyní, když jej přemohla únava. Na vyvýšenině ned obcí se usadil, že nabere sil na další cestu. Jak tak odpočívá, vidí kolem procházet myslivce s vousy takřka až po kolena. Přišel k tovaraši a hned se ho ptá, kam že to má namířeno.
"Ále do světa, hledat si v nějakém mlýně práci." odpověděl tovaryš
"I kam by ses trmácel. Vždyť v okolních mlýnech je práce až až."
"I to ne", nedal se mlynářskej. "Chci do cizích krajů, abych nasbíral co nejvíc zkušeností."
"Tak to je něco jiného," pravil myslivec. "Jestlipak máš dostatek peněz na cestu?"
"Pár drobných. Však doufám že si co nejdřív něco přivydělám."
"I víš co, vsadíme se." Já totiž nejsem jen tak obyčejný myslivec, já jsem Krakonoš, pán hor. Dnes jsem se rozhodl zasypat celé Svatoňovice. Musím to však stihnout dříve, než v Batňovicích zazvoní klekání. O co, že se mi to podaří"
Tovaryš pokrčil rameny: "Inu, já bych se i rád vsadil, ale nemám co bych dal."
"Učiníme to takto," pronesl po krátkém přemýšlení Krakonoš. "Když vyhraješ, dám ti pytel zlaťáků. Když prohraješ, půjdeš se mnou do hor a budeš tam po pět let sloužit v mých mlýnech."
Vidina peněz byla lákavá a tak tovaryš po krátkém uvažování nabídku přijal.
"Tak tedy ujednáno," pravil myslivec-Krakonoš a dal se do příprav. Snesl z blízkého i širokého okolí všechnu hlínu i kamení, urovnával to, a když se začalo stmívat, měl již dostatek materiálu pro zasypání celých Svatoňovic. Naložil tedy vše na záda a uháněl ke Svatoňovicům. Byl již za polovinou cesty, když v Batňovicích začali zvonit klekání. Krakonoš upustil tu hlínu a kamení a zařval tak hlasitě, že to snad po celém hradeckém kraji slyšeli: "Vyhráls". Samozřejmě to zaslechl i tovaryš, který vše sledoval z návrší na Rtyní. Slyšel ale ještě něco. Takové zvláštní cinknutí. To přistál váček s penězí přímo vedle něj.
Hned se mu šlo do světa radostněji. Cestou získal mnoho dalších zkušeností a rozmnožil i své jmění tak, že si po návratu domů mohl koupit vlastní mlýn. Často na onu přihodu vzpomínal.