Orlické hory, Adršpach, Broumovsko

 SKÁLY

„Z Teplic zamíříme silnicí značně do vrchu stoupající mezi skalnatými a lesnatými chlumy a kopci, pořád ještě v obvodu skalném, do Skal či Bišofštejnu, asi hodinu cesty na jihozápad vzdáleného. Skály jsou rozvaliny starého hradu na lesnaté homoli nad 700 m. vysoké, pnoucí se na nejjižnějším výběžku Teplických skal. Na úpatí této homole probělávají se u lesa, majíce v pozadí strmé, šedé skály: pivovar a při něm bývalý zámeček, prvotně také Skály, později Bišofštein nazvaný, přes nádvoří pak dům kanovnický.“

A. Jirásek. Čechy V.: Hory Orlické, Stěny

To místo je ideálním místem pro cíl turistického výletu. Je tu takřka vše, co může turistu zajímat: skály, romantické jezírko (koupání v něm je však přísně zakázáno), zřícenina hradu s vyhlídkou, zámek (či spíše zámeček) a v zámku pak restaurace. Jmenuje se Skály, ale podle původního německého názvu Bischofstein mu málokdo řekne jinak než „Bišík“.

HRAD

Nejstarší památkou je hrad Skály (Bischofstein), dříve také někdy jmenovaný jako Katzenstein (neboli Kočičí kámen). Byl vystavěn na okraji skalního města (v nadmořské výšce 691 metrů) a některých skal bylo také využito při plánování opevnění.

První písemná zmínka pochází z roku 1393. Dozvídáme se z ní, že vlastníkem hradu je Matěj Salava z Lípy, zprvu nadšený husitský vojevůdce (byl sirotčím hejtmanem) a orebita, využívající zmatků husitské doby k rozmnožení svého majetku (mimo jiné se mu podařilo získat část panství Broumovského kláštera). Ve chvíli, kdy se husitům přestávalo dařit, však obratně přešel na „druhý břeh“, totiž na stranu krále Zikmunda. Podařilo se mu tak udržet rozsáhlý majetek, který v průběhu husitských bouří vyzískal. Právě Matěji Salavovi také nejspíš vděčíme za stavbu hradu. Postavit jej však mohl již předchozí vlastník Stárkovského panství Robin ze Žampachu^[1]. Ale od dohadů raději zpět k faktům. Po Salavově skonu zdědil hrad jeho syn, taktéž Matěj, jenž odtud vedl loupeživé výpady do Slezska a do Lužice. Jeho drancování neunikla ani taková města jako Vratislav (Wroclaw), Zhořelec (Görlitz) či Budyšín (Bautzen). Hrad zanikl v roce 1447, kdy si Slezané vynutili na králi Jiřím z Poděbrad poboření hradu. Hrad vykoupili a slezské vojsko se postaralo o dílo zkázy. Stejný osud postihl také nedaleký hrad Adršpach a možná i Střmen. Na rozdíl od nich však byly Skály později obnoveny. Již o sedm let později je totiž na hradě zmiňován jakýsi rytíř jménem Kočka (od něj také pochází v minulosti užívaný název Katzenstein). V roce 1466 je jako majitel hradu uváděn Hanuš z Varnsdorfu (a na Trutnově), roku 1488 ho pak kupuje Zbyněk Buchovec z Buchova. V roce 1497 jej získal Jan Špetle z Janovic, jenž jej připojil ke svému  náchodskému panství. V roce 1513 koupil hrad Bartoloměj Minst(e)rberský (syn knížete Viktorina a vnuk krále Jiřího z Poděbrad). V srpnu téhož roku vyvrcholily Bartolomějovy spory se slezskými městy. Hrad Skály oblehlo dvoutisícihlavé vojsko Slezanů s knížetem Bedřichem Lehnickým v čele, hrad se jim však dobýt nepodařilo.  Prý ani ne tak díky zabezpečení hradu, ale spíše v důsledku zanedbaného vybavení. Děla určená k dobytí hradu napáchala více škody samotným dobyvatelům nežli hradu a jeho obraně.  Však také prý „obležení odbývali nepřátely více posměchem nežli braní.“ Po třech dnech vojsko odtáhlo a zlost si vybilo drancováním okolních vesnic. Bartloměj se však z hradu dlouho netěšil – o dva roky později tragicky zemřel. Skály získává zpět Jan Špetle, prodej totiž dosud nebyl zcela splacen. Hrad pak v krátké době několikrát měnil majitele, vlastnil ho třeba Zdeněk Lev z Rožmitálu či Vojtěch z Pernštejna.  Brzy poté však přestal být hrad obýván – roku 1544 se stává novým majitelem Bernard Žehušický z Nestajova, který přenesl sídlo panství do nedalekého Stárkova, kdy byl pro tyto účely zbudován Panský dům. Roku 1567 je již rad Skály uváděn jako pustý.  Od té doby areál chátral. Kámen byl využit pro stavbu nových domů a nad kdysi živým místem se rozprostřelo ticho a klid. Avšak ne docela: po bělohorské bitvě se prý v hradních zříceninách tajně scházeli evangelíci v čele s českobratrským biskupem Matoušem Ulickým. To se ostatně také stalo Aloisu Jiráskovi námětem k sepsání románu Skály.

Jádrem hradu byla mohutný skalní blok, který byl přebudován v obranou věž (v současnosti slouží jako vyhlídková plošina a pohodlně se na ní dostaneme po schodišti), k níž přiléhal zděný palác. Při patě skály nalezneme valený sklep. Na jihu přiléhalo k paláci malé nádvoříčko. V hradním areálu můžeme na různých místech ve skalách nalézt tesané otvory svědčící o poloze původních dřevěných přístavků a zbytky studny na tehdejším opevněném severním předhradí. Obranu hradu zajišťovaly skály a strmé svahy.

Z vyhlídky na vrcholu skalní věže se nám (nemáme-li smůlu na počasí) naskýtá úchvatná vyhlídka především východním a jižním směrem. Můžeme zahlédnout Ostaš s Policí nad Metují při jeho úpatí, hřeben Broumovských stěn s navazujícím pásmem Stolových hor (silueta Boru a Hejšoviny je nezaměnitelná), či Orlické hory. Opačným směrem pak zahlédneme rozsáhlé lesy pokrývající oblast skalního města a na obzoru Javoří hory s navazujícími horskými pásmy na území Polska.

Ke zříceninám hradu vede z osady asi půl kilometru dlouhá odbočka červeně značené turistické trasy.

ČERNÉ JEZÍRKO

Pod hradními zříceninami se nachází Černé jezírko, v jeho

ž poklidné stojaté hladině se odrážejí

 okolní skály.  Chceme li být přesní, pak nemůžeme mluvit o jezeru, ale spíše o rybníku – voda je zde zadržována uměle. Přívlastek černé pak pochází od tmavého zbarvení vody, za které mohou látky uvolňující se z rašeliny, mechů a rostlinných zbytků. Jezírko je unikátní také svým chemismem – voda je značně kyselá, naměřili bychom tu hodnotu pH 4,7. Jezírko lemují bahnité zrašelinělé břehy, na nichž se vytvořila cenná mokřadní a rašelinná společenstva.  Kromě řady druhů mechů zde roste také třeba suchopýr úzkolistý či ostřice zobánkatá.

Zvláštností je hojný výskyt vážek. Dosud zde byl zjištěn výskyt 16 druhů vážek, což je zhruba čtvrtina ze všech druhů vyskytujících se na území ČR.

Jezírko se stalo domovem vážek čárkovaných, šídel modrých a sítinových či několika druhů šídélek. Bližší informace o jednotlivých druzích přináší informační tabule umístěná při cestě obcházející jezírko.

ZÁMEK

Po zániku hradu částečně převzal jeho funkci nově vystavěný dvůr v podhradí. Dvůr nechali vystavět v polovině 16. století Bernard Žehušický z Nestajova a jeho nástupce Jan Žehušický z Nestajova. Připomíná se roku 1576 při prodeji panství bratrům Bohdaneckým z Hodkova. Jednou z dalších majitelek byla Beata Křinecká z Hodkova, vlastnící panství od roku 1626 (získala jej od Věnka Skocha). Ta se pro víru vystěhovala do Lužice, avšak roku 1642 se opět vrací. Posléze přestoupila na katolickou víru, nejspíš však pouze formálně, neboť po zapsání záznamu o jejím vlastnictví panství do zemských desek roku 1644 od katolické víry opět odpadla. Vlast musí znovu opustit, ještě před svým odchodem stihla roku 1657 odprodat panství Vilému Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat. V jeho rukou se však majetek dlouho neohřál, neboť roku 1662 kupuje panství první hradecký biskup, Matěj Ferdinand Sobek z Billenberku pro potřeby kapituly nově zřizovaného hradeckého biskupství. Právě on pak nechal v roce 1666 na okraji hospodářského dvora malý barokní zámek coby letní rezidenci pro biskupa a kanovníky. V roce 1825 byl zámek empírově upraven.

Zámek tvoří vcelku prostá, patrová a o obdélná stavba krytá mansardovou střechou. Výrazným prvkem je přístupové dvouramenné schodiště s arkádou na osmi toskánských sloupech. Nad schodištěm byla zbudována malá šestiboká dřevěná věžička.

Naproti „starému zámku“ byla v roce 1841 zbudována nová klasicistní budova krytá valbovou střechou, tzv. úřednický dům, sloužící potřebám správy dvora. Často bývá označována jako „Nový zámek“.

Po roce 1948 přešel celý areál v druhé pozemkové reformě do státních rukou, konkrétně pod křídla státního statku. Budovy byly využívány jako sklady či byty, v „novém zámku“ bylo roku 1950^[2] otevřeno muzeum věnující se Jiráskovu románu Skály. Hospodaření státního statku se na stavu zámku neblaze podepsalo. V roce 1974 byla zrušena muzejní expozice a zámecký areál převzal národní podnik Stavební geologie Praha, který jej přebudoval na podnikové rekreační středisko. Zmizely hospodářské budovy a okolí bylo parkově upraveno. Dnes je areál pečlivě udržovaný a slouží jako restaurace (v zámecké budově) a penzion (v budově úřednické).

OSADA

Osada Skály je nejvýše položeným sídlem náchodského okresu (rozkládá se v nadmořské výšce 630 až 690 metrů). Historie obce je spjata s existencí nedalekého hradu. Krátce po jeho založení vznikl poplužní dvůr (zhruba v místě dnešního zámku) a také vesnice v podhradí. První písemná zmínka o ní pak pochází z roku 1626 v souvislosti s dělením panství. Obec se v té době nazývala Žlábky. Vysvětlení původu názvu spočívá patrně v poloze vesnice v údolí (žlabu). V 60. letech 17. století se Skály stávají majetkem Královéhradeckého biskupství. Od té doby se také užívá německý název Bischofstein. Vesnice nebyla nikdy příliš lidnatá. V roce 1869 tu (včetně osady Záboř) žilo 185 obyvatel ve 30 domech a od té doby se počet trvale bydlících snižoval. Obyvatelstvo bylo v drtivé většině německé národnosti. Třeba v roce 1930 byly mezi místními obyvateli pouze 3 Češi.

Místní obyvatelé se živili především zemědělstvím (dařilo se zde však jen méně náročným plodinám) či prací v lese. Významný byl panský velkostatek sídlící v prostorách zámku. Od roku 1666 pak přešel pod správu církve a v roce 1950 jej nahradil státní statek Skály. Návštěvníkům pak sloužila veliká budova Friedrichova hostince čp. 6 s tanečním sálem v patře. Dům už dnes nestojí, zbořen byl v roce 1957 (stál v blízkosti dnešního transformátoru).

Po poválečném odsunu německého obyvatelstva nebylo snadné získat pro odlehlou vesnici nové obyvatele. Ještě v brožurce „Dosídlujeme pohraniční okresy Broumov a Žamberk“ z roku 1956 byly nabízeny 2 domy. Noví dosídleni byli lákáni na průměrnou možnost výdělku pracovníka farmy státního Statku v živočišné výrobě 1.400,— Kčs měsíčně, kočové a v rostlinné výrobě v průměru 1.000 Kčs měsíčně, traktoristé a kombajnéři 1.600 Kčs měsíčně.^[3] Domy, které se nepodařilo obsadit, byly v 50 letech zbořeny. Z původní zástavby se dochovalo asi 15 domů, jež byly zrekonstruovány a dnes slouží převážně rekreaci. V sedmdesátých a osmdesátých letech pak vyrostlo při cestě k vrcholu Čáp několik chat.

TURISTICKÉ MOŽNOSTI

Osada Skály je významnou křižovatkou turistických tras. Rozcestník nalezneme poblíž zámku.

modrá: Nad Kamencem (rozcestí) 2,5 km – dále po zelené Teplice nad Metují (náměstí) 4 km

žlutá: Nad Mariánskou kapličkou 1,5 km - U svatého Huberta (pramen) 2 km – Teplice nad Metují (Rybárna) 3,5 km- Teplice nad Metují (železniční stanice) 4 km  Lachov 5 km– Údolí Klučanky 7 km

červená: Nad Mariánskou kapličkou 1,5 km - Dědov (u žst) 5 km – Údolí Klučanky, rozc 7 km - Nad Slují Českých bratří 8 km - Ostaš, osada 8,5 km – Pěkov (autobusová zastávka) 9,5 km-Hlavňov, dolní 12,5 km - Hvězda (turistická chata) 14,5 km

zelená: Osada Skály (rozcestí) 0,5 km - Solovický dvůr (3,5 km) -U Vysokého kamene (5 km) - Vysoký Kámen (vyhlídka) 5,5 km – Nad Horním Dřevíčem (7,5 km) - Maršov nad Metují 8,5 km – Velké Petrovice (autobusová zastávka) 11,5 km

červená: Osada Skály, rozc (0,5) - Studnice (1,5) - Horní Vernéřovice 3,5 km – Pod Kolčarkou 7 km - Petrovice (Mikšův statek) 8 km – Malé Svatoňovice (náměstí) 9 km - Malé Svatoňovice (železniční stanice) 9,5 km

žlutá: Pod Čapím vrchem (0,5 km) - Pod Zvětralým vrchem (rozcestí) 3,5 km – Liščí sedlo (rozc.) 4,5 km  – dále po červené Pod zříceninou hradu Adršpach 9 km – Pod Starozámeckým vrchem 9,5 km - Adršpach (vstup do skal, železniční stanice) 11 km

zelená: Pod Čapím vrchem 0,5 km - Čáp (vrchol) 1,5 km - Pod Bludištěm 4 km - Kraví hora (6 km) - Lokomotiva 8 km - Nad Kamencem 9,5 km - Teplice nad Metují, zámek 10,5 km - Teplice nad Metují, náměstí 11 km

cyklistické trasy:

poblíž prochází okružní cyklotrasa č. 4036 obcházející skalní město. Trasa:  Teplice nad Metují – Horní Teplice – Buková hora – Zdoňov – Libná – Horní Adršpach – Dolní Adršpach – Liščí sedlo – Skály – Teplice nad Metují

Mimo to zde začíná cyklotrasa číslo 4003 k Solovickému dvoru (kde navazují trasy kolem Stárkova) a dále přes Českou Metuji a Žďár nad Metují na Ostaš a na hřeben Broumovských stěn

DOPRAVNÍ SPOJENÍ

Osada Skály nemá spojení hromadnou dopravou. Nejbližší autobusovou zastávkou je zastávka Jívka, aut. st. vzdálená tři a půl kilometru po červené turistické značce (spojení směr Trutnov, Teplice nad Metují, Hronov). Zhruba 4 kilometry je to na železniční stanici v Teplicích nad Metují (spojení směr Trutnov, Broumov, Náchod).

Příjezd autem je možný ze dvou směrů: od Teplic nad Metují nebo na straně druhé od Solovického dvora (křižovatka se silnicí II. třídy Police nad Metují – Trutnov a se silnicí do Stárkova). Zaparkovat lze poblíž zámku.

DALŠÍ INFORMACE:

Občerstvit se můžeme v zámecké restauraci (v mimosezonním období omezený provoz). V hlavní sezoně bývá také otevřeno malé občerstvení na zámecké zahradě.

S historii a přírodou území nás seznamuje naučná stezka. Její panely jsou rozmístěny poblíž zámku, u Černého jezírka a cestou na hrad.

ZEMĚPISNÉ SOUŘADNICE

50^o 34‘ 20.4‘‘ s.š., 16^o 08‘ 18.0‘‘ v.d.

POZNÁMKY:

^[1] in Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Východní Čechy, Praha, 1989.

^[2] Na otevření muzea v roce 1950 se literatura shoduje. Poblíž schodiště je však na stěně zámku umístěna pamětní deska s nápisem: Museum Jiráskových „skal“, otevřeno 16/8 1953.

^[3] kol. autorů Dosidlujeme pohraniční okresy Broumov a Žamberk, KNV v Hradci Králové, Hradec Králové 1956

POUŽITÁ A DOPORUČENÁ LITERATURA, ODKAZY:

Hrad Skály na stránkách obce Adršpach: http://www.adrspach.cz/kultura-pamatky/hrad-skaly.html

Hrad skály na Wikipedii: http://cs.wikipedia.org/wiki/Sk%C3%A1ly_(hrad)

Stránky zámeckého hotelu Bischofstein: http://www.bischofstein.cz/cs/

Stránky věnované historii hradu, zámku i osady: http://bischofstein.wz.cz/index.php?co=uvod

Tabule naučné stezky

kol. autorů. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Východní Čechy, Praha, 1989.

kol. autorů  Dosidlujeme pohraniční okresy Broumov a Žamberk, KNV v Hradci Králové, Hradec Králové 1956 [dostupné online] dostupné z: http://www.senftenberg.cz/2008/dosidlujeme-pohranicni-okresy-broumov-a-zamberk/